Význam mědi:
Měď patří mezi esenciální stopové prvky. Hned po železe a zinku je třetím nejvíce zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Slouží jako tzv. kofaktor pro celou řadu pro lidské tělo nepostradatelných enzymů. Uplatňuje se v krvetvorbě (usnadňuje využití železa) a při srážení krve, stejně tak jako při vývoji cévní stěny, je důležitá pro výstavbu kostí a mineralizaci kostní tkáně, podílí se na pigmentaci kůže i tvorbě energie v mitochondriích.
Zdroje mědi:
Hlavním zdrojem mědi jsou mořské ryby, zelenina, ořechy či čokoláda.
Příznaky nedostatku mědi:
Příznaky nedostatku mědi nejsou u člověka časté. Mohou se vyskytnout u pacientů na parenterální (nitrožilní) výživě, nebo u pacientů s nemocemi střev a vstřebávání živin. Nedostatek mědi může vést k chudokrevnosti (anémii), poruchám kostní tkáně (k osteoporóze). V krvi se zvyšují hladiny tuků, ale i glukózy, objevují se poruchy pigmentace, trpí cévní aparát. V této souvislosti stojí za zmínku, že Austrálii byla dokonce popsána před lety vysoká úmrtnost novorozených telat, jejichž matky měly ohromný nedostatek mědi v potravě. Telata umírala na prasknutí (ruptury) aorty v důsledku špatného vývoje elasticity hrudní aorty. U člověka známe také vrozenou poruchu metabolismu mědi, známou pod názvem Menkesova nemoc, což je defekt resorpce mědi ze zažívacího ústrojí. Tito nemocní trpí mentální retardací, poruchami pojivové tkáně, pigmentace a kožních adnex.
Toxické účinky mědi:
Měď se toxicky uplatňuje zejména při poruše jejího metabolismu, kterou známe pod názvem Wilsonova nemoc, nebo také hepatolentikulární degenerace. V tomto případě dochází v důsledku nefunkčního transportu mědi do žluči k jejímu ukládání v játrech a mozku, poškozené jsou však také klouby, ledviny, oční rohovka a jiné orgány.
V případě vysoké expozice mědi ze zevního prostředí může docházet při vdechování aerosolu k poškození plic a tzv. horečce z kovů. Alimentární otrava (z potravy) vede k podráždění zažívacího traktu, zvracení a průjmům. Může dojít až k poškození jater ledvin a anémii v důsledku rozpadu červených krvinek (hovoříme o tzv. hemolýze). Chronickou intoxikaci mědí může způsobit i její vysoký obsah v pitné vodě.
Doporučované denní dávky mědi v dietě:
Doporučovaný příjem je udáván zhruba 1 mg za den.
