Kalorická restrikce jako nástroj k dlouhověkosti?
Otázkou dlouhověkosti a jak jí dosáhnout se zabývají lidé od nepaměti. Od alchymistů působících na dvorech panovníků lidstvo pokročilo s rozvojem vědy mnohem dále a průměrný věk se nám (zejména) díky lékařské péči podařilo posunout o značný kus dopředu. Ačkoli je jisté, že genetické vlivy v tomto ohledu hrají velkou roli, mnohem větší podíl mají faktory zevního prostředí. Jak vyplývá z epidemiologických studií, genetické predispozice se podílejí na dlouhověkosti zhruba z 25 %, a ¨dlouhověké¨ geny hrály velikou roli i pro přežití v obdobích hladomorů (jen v Británii napočítali historikové takových hladomorů za posledních 2000 let téměř 200…). Koneckonců i Charles Darwin ve své slavné knize O původu druhů píše již v roce 1859, že hladomory představovaly jeden z největších selekčních tlaků v evoluci člověka.
Současnost
Jak toto ale souvisí se zdravím člověka v současné době? Patrně velmi. První studie popisující vztah mezi kalorickým příjmem a délkou života byla publikována již v roce 1935. Dnes již klasické studie provedené v 80. letech minulého století na myších překvapivě prokázali, že kalorická restrikce, tedy omezení příjmu potravy, prodlužuje délku života na téměř dvojnásobek. Největší námitkou kritiků těchto studií je údajná nepřenositelnost výsledků těchto studií z hlodavců či non-primátů na člověka. Ačkoli některé z argumentů těchto kritiků jsou skutečně relevantní, je velmi pravděpodobné, že kalorická restrikce má velice pozitivní efekt i na zdraví člověka. Tato data podporují humánní klinické studie, z nichž nejznámější je studie CALERIE (Comprehensive Assessment of the Long-term Effects of Reducing Intake of Energy) zkoumající vliv kalorické restrikce o 25 % na zdraví člověka – kalorická restrikce skutečně vede ke snížení výskytu civilizačních nemocí i procesů stárnutí. Můžeme diskutovat, zdali je to ¨jen¨ proto, že tímto přístupem snižujeme rizika kardiovaskulárních a nádorových nemocí, jakožto hlavních příčin úmrtnosti v západních zemích, nebo zda opravdu aktivujeme geny ¨dlouhověkosti¨. Ať tak či onak, podstatný je vliv na prodloužení věku člověka.
Hlavními metabolickými drahami, které jsou ovlivněny kalorickou restrikcí a následně se promítají do dlouhověkosti, jsou dráhy IGF-1 (insulin-like growth faktor 1) a mTOR (mamalian target of rapamycin). Vzhledem k tomu, co o těchto signalizačních drahách víme, není překvapením, že jejich modulace (a to dokonce i farmakologická, někdy se hovoří o tzv. mimeticích kalorické restrikce) vede k příznivým kardiometabolickým účinkům, ovlivnění buněčné proliferace i snížení rizik neurodegenerativních onemocnění.
Na základě těchto faktů se rozvinul celý dietologický přístup s cílem přinést zdravotní benefity vyplývající z omezeného kalorického příjmu. Metod je celá řada, v odborně nazývaných například total caloric desistance (TCD), alternate-day fasting (ATD), periodické nebo alternativní lačnění. Mnoho dat o vlivu těchto intervencí máme i ze studií z islámských zemí provedených na jedincích v období Ramadánu, kteří vlastně intermitentní lačnění dodržují po dobu celého měsíce. Dalšími přístupy jsou selektivní omezení některých nutrientů, typicky bílkovin, jejichž příjem negativně ovlivňuje dlouhověkost. Jsou k dispozici i data poukazující na blahodárný vliv restrikce individuálních aminokyselin na prodloužení délky života (typicky restrikce methioninu v potravě, vedoucí ke snížení mitochondriálního oxiačního stresu). Extrémními přístupy jsou pak dlouhodobé lačnění či půsty vycházející z teorie hormese (tedy co tě nezabije, to tě posílí), které však již nemají s odbornými přístupy mnoho společného. Vždy je třeba mít na paměti rozdíl mezi lačněním a hladověním (mnohem lépe v angličtině (fasting vs. starvation), kde se při (dlouhodobém) hladovění aktivují katabolické procesy zdraví přirozeně neprospívající. Dále je potřeba splnit při těchto přístupech všechny požadavky na vyváženost jídelníčku, zejména s ohledem na potřebu mikronutrientů – minerálů, vitaminů i stopových prvků…
Otázkou nicméně zůstává, nakolik je člověk žijící v současné blahobytné společnosti ochoten přistoupit na ¨asketický¨ přístup k jídlu a změnit své stravovací návyky.
Literatura:
1) Das et al. Nutrition modulation of human aging: The calorie restriction paradigm. Mol Cell Endocrinol 2017;455:148-157.
2) Rezaie et al. The effects of Ramadan fasting length on biochemical and anthropometric parameters in healthy subjects. J Res Med Sci 2016;21:61.
3) Horne et al. Health effects of intermittent fasting: hormesis or harm? A systematic review. Am J Clin Nutr 2015;102:464-70.
4) Fontana et al. Promoting health and longevity through diet: from model organisms to humans. Cell 2015;161;106-118.
5) Chen et al. The insulin paradox: aging, proteotoxicity and neurodegeneration. Nat Rev Neurosci 2008;9:759-767.
6) Mirzaei et al. Protein and amino acid restriction, aging and disease: from yeast to humans. Trends Endocrinol Metab 2014;25:558-66.
