Odpověď na tuto otázku je jednoznačná. Ano, lidstvo se opravdu nachází na počátku celosvětové pandemie obezity. Data z poslední doby ukazují, že s výjimkou zemí subsaharské Afriky, venkovských oblastí Indie a některých dalších chudých zemí Asie stoupá výskyt obezity po celém světě. Podle údajů WHO bylo na celém světě v roce 2005 1,6 miliardy dospělých lidí s nadváhou a alespoň 400 miliónů obézních, což je podstatně více, než lidí trpících podvýživou (těch je odhadem zhruba 800 miliónů). Dokonce i ve velmi chudých oblastech, jako je například severovýchodní Brazílie, kde je denní příjem na obyvatele méně než 1 dolar, má 17% takto chudých obyvatel nadváhu. Nadváhu má na celém světě také alespoň 20 miliónů dětí ve věku do 5 let. WHO dále odhaduje, že v roce 2015 bude mít nadváhu přibližně 2,3 miliardy lidí a více než 700 miliónů bude obézních. V roce 2020 by mělo mít podle odhadů Světové zdravotnické organizace 2/3 všech nemocí na světě souvislost s našimi stravovacími návyky. V jedné z provedených amerických studií se dokonce odhaduje, že ve Spojených státech budou v roce 2030 všichni (!!!) lidé obézní.
V rozporu s obecným míněním a ve shodě s výše uvedenými údaji se obezita stává problémem zejména chudších vrstev společnosti. Je to dáno tím, že většina levných a lehce dostupných potravin zejména ve městech je ve vysoce kaloricky bohaté formě nabité nasycenými tuky a jednoduchými cukry (hovoříme o tzv. vysoké kalorické denzitě potravin). Navíc se ukazuje, že tyto nezdravé potraviny, které jsou většinou považovány za chutnější a na které jsou dlouhodobě navyklí, kupují lidé i pokud najde k navýšení jejich ceny. Obezita je tak podobně častá jako i v zemích, kde velká část populace hladoví, jak bylo prokázáno na výše uvedeném příkladu Brazílie, ale třeba i Mexika. Tato data jsou v souladu se statistickými údaji, které tvrdí, že mezi léty 1973 a 1996 došlo v rozvojových zemích k nárůstu spotřeby červeného masa a vajec na osobu o celých 50%. Obezita je také mnohem častější v zemích s většími majetkovými rozdíly obyvatel. Největší majetkové rozdíly jsou v USA – a to je i země s nejvyšším výskytem obezity. Na druhém protipólu je Japonsko, země s nejnižšími majetkovými rozdíly v populaci – a také s téměř nejnižším výskytem obezity. Tento vztah platí i pro jiné země a je prakticky konzistentní. Mimochodem, také proto jsou doporučována opatření (v zemích s historií budování socialismu určitě do jisté míry nebezpečná), která by snížením majetkových rozdílů měla zlepšit zdravotní stav obyvatelstva s následným ekonomickým profitem těchto zemí. Nicméně příklady ze Skandinávie dokazují, že to opravdu funguje.
