Fytoestrogeny patří do velké skupiny rostlinných produktů, které mají estrogenní aktivitu. Účinky estrogenů jsou dobře známé, v lidském těle mají estrogeny celou řadu aktivit, jsou klíčové zejména z pohledu reprodukčních funkcí.
Estrogeny však mají i svojí stinnou stránku, mají vliv na kancerogenezezi prsu a endometria, mohou ovlivňovat krevní srážlivost (riziko trombotických komplikací), jaterní funkce (potenciálně hepatotoxický účinek), imunitní systém (vyšší riziko autoimunitních nemocí), jejich nedostatek v období menopauzy však má nepříznivý efekt na rozvoj osteoporózy, kardiovaskulárních onemocnění, depresí či neurodegenerativních chorob.
Vzhledem k výše uvedeným potenciálním rizikům nabývajících na významu při klasické hormonální substituční léčbě, existují velké snahy vyvinout estrogenně působící látky, které by však neměly tento účinek na prsní žlázu ani endometrium.
Takovým látkám se říká selektivní modulátory estrogenních receptorů (SERM, selective estrogen receptor modulators) a představují do budoucna velký terapeutický potenciál. Je zajímavé a do jisté míry překvapující, že ačkoli estrogenové receptory patří mezi klasické nukleární receptory, vyskytují se i na buněčné membráně a dokonce i v mitochondriích, kde pravděpodobně ovlivňují energetickou homeostázu.
Estrogenové receptory jsou navíc dva (alfa a beta), a jejich aktivací se potenciálně spouští velké množství signalizačních drah. Toto všechno jsou důvody, proč jednotlivá terapeutika, hormony či jejich antagonisté mohou mít velmi významně se lišící účinky.
Nicméně zpátky k fytoestrogenům. Těchto látek přírodní povahy je mnoho, vykazují výraznou tkáňovou specificitu a jsou označovány za ¨přírodní¨ SERM (tedy ony selektivní modulátory estrogenových receptorů). Jejich zvýšená konzumace je pak dávána do souvislosti s možným ochranným účinkem na mnoho civilizačních nemocí. Fytoestrogeny patří do velké skupiny rostlinných polyfenolů obsahující více než 8000 látek. Tyto polyfenoly se dělí do 10 tříd, z nichž nejvýznamnější jsou patrně flavonoidy.
Mezi látky s estrogenní aktivitou však patří i lignany, stilbeny (známý je například resveratrol), ale třeba i mykotoxiny (zearalenol). Některé z nich musí být pro získání estrogenní aktivity aktivovány střevními baktériemi, jejich aktivitu významně ovlivňuje nepříliš vysoká vstřebatelnost ze zažívacího traktu, stejně tak jako metabolizace v játrech.
Nejlépe prozkoumané (a také nejvíce konzumované) jsou fytoestrogeny pocházející ze sójových bobů. Jedná se o látky genistein a daidzein, a jejich spotřeba v Asii je opravdu veliká. Uvádí se, že v těchto zemích je denní spotřeba sóji okolo 50 g, což odpovídá 20 až 150 mg těchto izoflavonů. Oproti tomu v Evropě je spotřeba sóji a tedy i těchto fytoestrogenů zhruba 50x nižší. Na druhou stranu v Evropě je vyšší spotřeba cereálií, některých druhů luštěnin a zeleniny obsahujících lignany, což je další důležitá skupina obsahující fytoestogeny (např. enterolakton a enterodiol).
Kromě výše uváděných fytoestrogenů se ukazuje, že estrogenní aktivitou disponuje řada dalších látek. Mezi takové patří např. kyselina elagová nacházející se v jahodách, malinách, brusinkách a granátových jablcích, ale i flavonoidy z čaje (katechiny). Existují dokonce práce, které naznačují, že konzumace čaje ženami v menopauze by mohla bránit rozvoji komplikací vyplývajících z nedostatku estrogenů. Fytoestrogeny nacházíme také v rebarboře, lékořici nebo zázvoru, a jejich domnělé či skutečné léčivé účinky jsou připisovány i modulačním účinkům na estrogenní receptory.
Klinické studie však nejsou úplně jednoznačné, převažují nicméně důkazy, že sójové fytoestrogeny spíše chrání před zhoubnými nádory prsu, a to samé platí pravděpodobně i pro lignany. Sójové fytoestrogeny chrání i před rozvojem karcinomu prostaty, lignany obsažené v neloupané rýži pak před nádory tlustého střeva. Existují pozitivní data o protektivním účinku rostlinných fytoestrogenů na osteoporózu a také na kardiovaskulární nemoci. Je třeba však říci, že v některých studiích byly v důsledku konzumace rostlinných fytoestrogenů popsány u žen poruchy menstruačního cyklu, obviňovány jsou na základě některých in vivo studií i z možného působení na neurodegenerativní procesy.
Přestože se této problematice věnuje poměrně velká pozornost (včetně celoevropských výzkumných projektů), stále jsme v našem poznání na začátku a chybí nám robustní epidemiologická data, která by podpořila nadějná spíše však pilotní klinická data. Je také třeba podotknout, že přírodní fytoestrogeny se nepochybně liší od fytoestrogenů obsažených v nutraceutických preparátech (minimálně v koncentracích), které navíc nepodléhají žádné významnější regulační kontrole. Přesto však rostlinné fytoestrogeny představují bezpochyby zajímavou skupinu látek, která se může významně spolupodílet na pozitivních zdravotních efektech rostlinné stravy.
