Anabolika jsou odvozena od mužského pohlavního hormonu testosteronu, který má dvě hlavní vlastnosti.
- Jsou to zejména tzv. vlastnosti androgenní zodpovědné za to, čemu říkáme sekundární pohlavní znaky odlišující od sebe mužské a ženské pohlaví. Tyto účinky jsou pro dopující samozřejmě nežádoucí, obzvláště pro ženy – vedou u nich k tzv. virilizaci, tedy k tomu, že, laicky řečeno, začínají vypadat jako muži.
- Druhý typ vlastností mužských pohlavních hormonů jsou vlastnosti anabolické, tedy vlastnosti zodpovědné za zvýšený metabolický obrat, za zvýšenou syntézu bílkovin (proteosyntézu) a tedy za nárůst svalové hmoty. Tyto vlastnosti jsou pro dopující tím hlavním. Z těchto důvodů byly vyvinuty velké snahy připravit preparáty, které by měly potlačené androgenní účinky, ale které by měly maximálně zachované účinky anabolické. Takto bylo vyvinuto více než 40 modifikací základní steroidní struktury. Současně bylo žádoucí připravit látky, které by nebyly příliš rychle metabolizovány. Příkladem jsou modifikace hlavního mužského pohlavního hormonu testosteronu, který bývá po perorálním i injekčním podávání velmi rychle degradován játry a není možné dosáhnout jeho anabolických účinků v tkáních.
Vyvinuty byly 3 základní modifikace. Jedná se o přidání hydroxylové skupiny na uhlíkový atom číslo 17 na steroidním jádru testosteronu (typ A), dále o tzv. alkylaci na tomto uhlíku (typ B) a konečně o změny struktury kruhového jádra testosteronu (typ C). Perorální anabolika patří většinou mezi typ B a typ C, preparáty injekční do skupiny modifikací typu A.
Jak vlastně anabolika fungují?
Mají však i další účinky. Během tělesné zátěže dochází za normálních okolností také k vyplavování zvýšených množství tzv. glukokortikoidů, hormonů výrazně ovlivňujících metabolismus cukrů. Protože se jedná o hormony stresové (nejznámějším hormonem z této skupiny je kortizol), je jejich významnou funkcí udržet v organismu dostatek energetických zdrojů. Proto glukokortikoidy vedou i ke zvýšenému odbourávání (katabolismu) bílkovin, které jsou při stresu či enormní fyzické zátěži využívány jako alternativní (a nepříliš výhodný) zdroj energie. Anabolika zneužívaná atlety tomuto jevu brání. Mají totiž schopnost vázat se v buněčném jádře i na receptory pro glukokortikoidy a touto kompeticí zabraňují popsanému katabolickému účinku glukokortikoidů.
Anabolika dále zadržují v těle dusík, vytvářejí tzv. pozitivní dusíkovou bilanci nezbytnou pro syntézu bílkovin. Toto platí samozřejmě za předpokladu, že je zajištěn dostatečný přísun dusíkatých látek (tedy bílkovin) potravou.
V neposlední řadě anabolika výrazně ovlivňují centrální nervový systém. Sportovci užívající anabolika popisují euforické stavy, zvýšenou agresivitu a snížený pocit únavy, které jim umožňují zvyšovat tréninkovou zátěž, ale tyto vlastnosti jsou samozřejmě ceněné i pro soutěže.
Navazující článek: Anabolické účinky steroidních hormonů
