Termín atletické srdce (¨athlete´s heart¨) se běžně používá ve sportovní medicíně k popisu zvýšení objemu srdečního svalu v důsledku fyziologických adaptačních mechanismů na zvýšenou a trvalou fyzickou zátěž.
Zvětšení levé komory
Atletické srdce bylo poprvé popsáno již v roce 1899 u lyžařů-běžců Henschenem, který správně interpretoval, že ¨běžecké lyžování vede ke zvětšení srdce, které pak může účinněji pracovat¨.
Sportovní činnost obecně rozdělujeme na vytrvalostní, silovou a silově vytrvalostní. K největším změnám v remodelaci srdečního svalu, zejména pak levé komory, dochází kupodivu u silově vytrvalostních sportů, jako jsou veslování, rychlostní kanoistika, k významným adaptačním změnám v myokardu dochází ale i u plavání a již zmíněného běžeckého lyžování.
Uvádí se, že 10-20 % těchto sportovců má změny velikosti i tloušťky stěny levé komory srdeční, které by u nesportujícího jedince mohly být vnímány jako patologické. Stejně tak je uváděno, že až u 40 % sportovců jsou přítomny změny na EKG záznamu, přitom zhruba u 15 % sportovců se jedná o změny, které jsou silně sugestivní ze srdečního onemocnění. Většina těchto změn je však jen extrémní manifestací atletického srdce a nemá (pravděpodobně) negativní prognostický vliv na zdraví sportovce.
Diagnóza atletické srdce
Diagnóza atletického srdce u sportovce a odlišení od závažného srdečního onemocnění mohou být někdy velmi obtížné a kardiologické nálezy u atletického srdce někdy mohou velmi napodobovat nálezy u hypertrofické kardiomyopatie. Zhruba 2% vysoce trénovaných sportovců, nejčastěji veslařů, rychlostních kanoistů, ale i třeba cyklistů vyvine hypertrofii levé komory, která připouští diagnózu této srdeční nemoci.
Naštěstí máme k dispozici celou řadu pomocných znaků, které umožňují odlišit atletické srdce od hypertrofické kardiomyopatie (EKG a echokardiografické známky, reakce na vysazení zátěže, maximální aerobní kapacita, apod.). Posuzování těchto nálezů však patří jednoznačně do rukou specialistů na tuto problematiku.
Nízká klidová srdeční frekvence
Ke klinickému obrazu atletického srdce patří i zvýšená aktivita vegetativního nervového systému vedoucí ke zpomalení srdeční frekvence (elitní vytrvalostní atleti mohou mít klidovou srdeční frekvenci i mezi 30-40 stahy za minutu) a z toho důsledku i k vyššímu výskytu (prognosticky nezávažných) srdečních arytmií.
