Náhlá úmrtí u maratónských běžců

runner-1814460_1280

Náhlá úmrtí u maratónců nejsou výjimečná. První obětí maratónského běhu byl Atéňan Feidipides, který skonal v Aténách po uběhnutí 42 kilometrů z Maratónu, kde Řekové porazili přesilu perských vojsk.

Náhlá úmrtí u maratónských běžců

 

První byl Feidipides

Podle kronik byl Feidipides pravým ultramaratóncem, před bitvou u Maratónu uběhl ve dvou dnech 240 km jako posel z Atén do Sparty, kde žádal o pomoc proti Peršanům (kterou Atéňané stejně nakonec nedostali včas). Z posledních případů je možné jmenovat dvě náhlá úmrtí u maratónců z podzimu roku 2007. Jedním byl rekreační běžec, který zemřel při maratónu v Chicagu, druhým byl špičkový americký atlet Ryan Shay, který zemřel při americké kvalifikaci na olympijský maratón v Pekingu.

Riziko není příliš velké

Vzhledem k publicitě, která se těmto tragédiím dostává vyznívá každý takový případ velmi hrozivě a každého potenciálního rekreačního, výkonnostního nebo i vrcholového maratónce jistě napadne, jestli maratón není hazardem se svým zdravím. Je však třeba zdůraznit, že riziko náhlého úmrtí při maratónu je nízké a odpovídá frekvenci zhruba 1 případu na 50000 závodníků sledovaných po dobu 18 let. Tak alespoň vyzněla studie na více než 215000 maratónských běžcích sledovaných v letech 1976-1994 v USA, jejichž průměrný věk byl 37 let a většinu tvořili muži (82 %). Na této veliké populaci běžců byly zaznamenány celkem 4 úmrtí během maratónského závodu, tři v důsledku předčasné aterosklerózy, která byla příčinou akutního infarktu myokardu, jeden případ byl způsoben anomálním odstupem tepny zásobující srdeční sval. Je zajímavé, že dva ze zemřelých absolvovali maratón v minulosti již několikrát a nikdy si nestěžovali na žádné problémy se zdravím.

K mírnému poškození srdce dochází

Nemůže však při maratónu opravdu docházet i k přímému poškození srdečního svalu v důsledku enormně zvýšené svalové práce? Pro laika to zní asi neuvěřitelně, ale po uběhnutí maratónu k takovému poškození srdečního svalu opravdu dochází. Toto poškození je však (pravděpodobně) vratné a bez následků. V roce 1995 bylo ve studii na maratónských běžcích, kteří absolvovali slavný Bostonský maratón, prokázáno, že těsně po závodu dochází u 20 % závodníku v jejich krvi ke zvýšení enzymů a bílkovin srdečního svalu (srdeční izoforma enzymu kreatinkinázy – CK-MB, nebo myoglobin) podobně jako u pacientů s akutním infarktem myokardu. Podobné nálezy byly zjištěny i u havajských ironmanů, u kterých byli zjištěny v krvi vysoké koncentrace srdečních bílkovin troponinů, které dnes běžně používáme v diagnostice akutního infarktu myokardu (viz výše).

Změny obvykle mizí do týdne

V jiné práci bylo překvapivě zjištěno, že poškození svalů po uběhnutí přetrvává velmi dlouho. 40 běžcům byla po uběhnutí maratónu a pak dále v pravidelných intervalech provedena biopsie lýtkového svalu, která byla detailně histologicky vyšetřena. Těsně po závodu byly zaznamenány akutní změny s poškozením svalových vláken a dalších nitrobuněčných struktur. Tyto změny vymizely zhruba do týdne, nicméně reparační a regenerační změny byly patrné ještě po 10 týdnech po absolvování maratónu!

Pozor na nadměrný přísun tekutin

Další možnou příčinou náhlého úmrtí maratónských běžců může být porucha hydratace organismu. Poměrně velké nebezpečí představuje hyperhydratace organismu, vznikající v souvislosti s nadměrným příjmem tekutin během závodu, zejména méně zkušenými závodníky. V roce 2002 zemřeli při Bostonském maratónu dva závodníci. To vedlo skupinu amerických vědců k pátrání po příčině jejich úmrtí. Překvapivě bylo zjištěno, že v důsledku enormní fyzické námahy dochází u disponovaných jedinců k těžkému rozvratu vnitřního prostředí s nadměrným vylučování antidiuretického hormonu zodpovědného za zadržování tekutin v organismu. V důsledku toho se nebezpečně snižuje koncentrace sodíku v krvi a dochází ke vzniku otoku mozku, který v těžkých případech může vést i k úmrtí. Zvýšené riziko hrozí zejména sportovcům, kteří při vytrvalostním tréninku příliš neztrácejí hmotnost, pravděpodobně v důsledku přílišného zadržování vody v organismu. Tito jedinci by měli výrazně omezit konzumaci sportovních nápojů během takové zátěže.

Navazující článek: Náhlá úmrtí při dálkových lyžařských bězích