Erytropoetin (často označovaný zkratkou EPO) je glykoprotein produkovaný ledvinami, který reguluje tvorbu červených krvinek. Velký význam má v klinické medicíně, kde se používá v léčbě některých typů anémií (chudokrevnosti).
EPO zvyšuje výkonnost
V roce 1987 byl poprvé připraven tzv. rekombinantní erytropoetin a rázem se stal vhodnou kandidátní dopingovou látkou. Účinky erytropoetinu jsou zřejmé. Zvýšením počtu červených krvinek se zvyšuje i transportní schopnost krve pro kyslík. Erytropoetin skutečně významně zvyšuje výkonnost, o tom koneckonců svědčí zástupy chycených dopujících sportovců, typicky v běžeckém lyžování a cyklistice (více v rubrice: Největší dopingové skandály). Tyto ergogenní účinky jsou potvrzeny i v klinických studiích. Například podávání erytropoetinu v dávce menší než se běžně podává u pacientů s anémií doprovázející selhání ledvin vedlo u trénovaných sportovců za 6 týdnů ke zvýšení hematokritu (procento červených krvinek na 100 ml krve) o celých 10 %, k prodloužení doby do vyčerpání o 17 % a ke zvýšení spotřeby kyslíku o 8 %. Současně však u těchto sportovců došlo i ke zvýšení systolického krevního tlaku o 8 %.
Zdravotní rizika jsou značná
Arteriální hypertenze spolu s tzv. hyperviskózním syndromem jsou hlavními a zdraví či dokonce život ohrožujícími nežádoucími účinky podávání erytropoetinu u sportovců. Tyto nežádoucí účinky a jejich následky nabývají na významu za extrémních situací jako je například dehydratace při dlouhých a vyčerpávajících sportovních výkonech. Příznaky hyperviskózního syndromu zahrnují motání hlavy, šelesty v uších, poruchy vidění, bolesti na hrudi v důsledku zhoršení průtoku krve věnčitými tepnami srdce, které mohou skončit i infarktem myokardu, bolesti v lýtcích závislé na námaze (tzv. intermitentní kaludikace), poruchy mozkové činnosti a křeče. Může dojít i k rozvoji trombóz s následným uvolněním a embolizací do různých orgánů. Jsou známé případy cyklistů z let 1987 až 1990, kteří nevysvětlitelně zemřeli, často mimo zátěž nebo dokonce ve spánku. Je zajímavé, že toto období se shoduje s dobou uvedení rekombinantního erytropoetinu na trh.
Nejednoznačná detekce EPO
Za hodnotu hematokritu velmi nebezpečnou pro lidské zdraví je považováno 60 %. Mezinárodní cyklistická unie (International Cycling Union) považuje za abnormální hodnoty hematokritu 50% pro muže a 47% pro ženy, triatlonisté považují za abnormální hodnoty 52 % pro muže a 48 % pro ženy (jedná se o zvýšení o 3 směrodatné odchylky od normálních hodnot). Mezinárodní lyžařská federace považuje za abnormální hodnoty hemoglobinu 185 g/L. Odhaduje se ovšem, že alespoň 3-5% diskvalifikovaných profesionálních cyklistů mělo zvýšené hodnoty hematokritu z jiných důvodů než kvůli zakázanému erytropoetinu či jiné formě krevního dopingu. Mezi tyto důvody mohou patřit genetické faktory (viz případ Eero Mäntyranty), vliv trénování ve vysokých nadmořských výškách, nebo dehydratace).
V souvislosti s erytropoetinem se hovoří o reálném nebezpečí genového dopingu, který by měl pomoci sportovcům zvýšit produkci erytropoetinu.
Za účelem zvyšování počtu červených krvinek sportovci také užívají preparáty se železem, opakovaně byly zjištěny hladiny železa v krvi atletů 5 až 10 krát přesahující normální hodnoty. V těchto případech nelze vyloučit možnost poškození organismu v důsledku zvýšeného ukládání železa do tkání.
Problém vrozené genetické abnormality
Za zmínku v souvislosti s erytropoetinem určitě stojí i příběh slavného finského běžce na lyžích Eero Mäntyranty, který měl v důsledku vrozené genetické abnormality zhruba o 20 % vyšší počet červených krvinek (což mu ovšem nijak nezabránilo v tom, aby se stal dopingovým hříšníkem). Tato ¨nespravedlnost¨ je také důvodem pro některé autority k proklamacím, aby byl doping povolen a zakázány byly pouze takové dopingové praktiky, které vedou k přímému poškození zdraví (například tvrdí: povolme erytropoetin za předpokladu, že hodnota hematokritu nepřesáhne určitou kritickou hodnotu).
Zajímavý je také nápad Italské cyklistické federace, aby byli všichni italští cyklističtí junioři testováni na hladiny erytropoetinu a tato výchozí hladina by jim sloužila jako jakýsi ¨hematologický pas¨, podle kterého by se dalo určit, zdali u nich nedošlo k nějakému nenadálému nárůstu hladin hemoglobinu.
Více také v článcích: Největší dopingové skandály a Neměli bychom povolit už konečně povolit doping ve sportu?
Navazující článek: Látky stimulující krvetvorbu
