Virová hepatitida C je další z řady virových hepatitid. Původně byla označovaná jako nonA-nonB hepatitida. Teprve po odhalení její příčiny a příčin dalších virových hepatitid, jí byl přiřazen název virová hepatitida C.
Virus této hepatitidy byl odhalen až v roce 1989, nicméně infekce tímto virem je jednou z hlavních příčin chronických jaterních onemocnění. Velkým problémem je záludnost tohoto onemocnění. Nemocní totiž často přicházejí k lékaři až se značně pokročilým jaterním poškozením.
Celosvětově je chronickou infekcí virem hepatitidy C postiženo až 200 miliónů lidí, v České republice je odhadováno, že je infikováno několik desítek tisíc osob.
Virus hepatitidy C se přenáší podobným způsobem jako virus hepatitidy B, tedy parenterálně. Nejčastěji se jedná o přenos infikovanými injekčními stříkačkami u intravenózních narkomanů, dříve i infikovanými krevními konzervami, což je v současnosti v České republice vzhledem k pečlivému testování přenos prakticky vyloučený. Dalšími možnostmi přenosu infekce sexuální kontakt s HCV pozitivní osobou, dále to může být profesionální expozice (zdravotnický personál), nebo přenos z matky na novorozence. Pravdou ovšem zůstává, že až u čtvrtiny nemocných se nepodaří příčinu infekce virem hepatitidy C odhalit.
Klinická manifestace infekce virem hepatitidy C může mít několik forem, relativně vzácně to může být akutní hepatitida, mnohem častější je chronický zánět jater bez akutní fáze. Velkým rizikem je rozvoj komplikací, zejména jaterní cirhózy či hepatocelulárního karcinomu (rakoviny jater). Diagnostika infekce virem hepatitidy C se opět opírá o tzv. sérologická vyšetření. Konkrétně o stanovení protilátek proti viru hepatitidy C. K dispozici máme podobně jako u infekce virem hepatitidy B molekulárně-biologické metody umožňující detekovat přítomnost viru v krvi nemocných. Léčba virové hepatitidy C se podobně jako u léčby virové hepatitidy C opírá o tzv. pegylované interferony (na trhu jsou současnosti dva preparáty) podávané v kombinaci s antivirotikem ribavirinem v různých schématech podle individuálních dispozic. K prevenci hepatitidy C nám stále chybí vakcína, na jejímž vývoji se intenzivně bádá.
Zdroj:
Husa P. Urbánek P. Virová hepatitida B. v: Ehrman J, Hůlek P. Hepatologie. Grada 2010
Více informací lze získat také na webových stránkách České hepatologické společnosti. V jejímž rámci funguje i pracovní skupina pro virové hepatitidy. Tato pracovní skupina se také autorsky podílela na Doporučeních České hepatologické společnosti pro diagnostiku a léčbu chronické hepatitidy C, kde lze najít podrobnější informace k této problematice.
