Opět existuje několik diagnostických kriteriálních systémů, mezi hlavní příznaky bulimie pak patří:
- vracející se nutkavé záchvaty žravosti vysoce kalorických trvající většinou krátkou dobu (méně než 2 hodiny) a ukončených většinou bolestmi břicha, zvracením nebo upadnutím do spánku;
- opakované pokusy zhubnout prostřednictvím drastických diet;
- vědomí, že pacienti trpí poruchou příjmu potravy, kterou však nejsou schopni ovlivnit;
- deprese přicházející po epizodách žravosti;
- většinou se jako diagnostické kritérium uvádí alespoň dva záchvaty žravosti týdně po dobu 3 měsíců;
- nemocní mají BMI (body mass index) vyšší než 17,5 kg/m2, nebo adekvátně této hodnotě u dětí (děti mají nižší BMI než dospělí).
Výskyt bulimie v našich zeměpisných šířkách je pouze odhadován a činí zhruba 1% u žen a 0,1% u mužů, což jsou jistě překvapivě vysoká čísla. Částečně vyjádřenou bulimií však trpí pravděpodobně podstatně více lidí. Výskyt bulimie u dětí není přesně znám.
Podobně jako u mentální anorexie se míní, že bulimie je způsobena psychosociálními faktory. Je však jisté, že při rozvoji tohoto onemocnění hrají roli také genetické faktory, neboť nemocní s bulimií mají často pozitivní rodinnou anamnézu. Některé kandidátní geny zodpovědné alespoň částečně za riziko vzniku bulimie byly již skutečně identifikovány.
Bulimie má většinou příznivější průběh než mentální anorexie. Nemocní s bulimií mívají zažívací problémy, poruchy chrupu, vnitřního prostředí a minerálové rovnováhy v důsledku opakovaného zvracení. Léčba spočívá v psychoterapii, k dispozici je i medikamentózní léčba, léčbu musí přirozeně řídit specialista na tuto problematiku.
