Člověk si během života buduje určité návyky, které nemusí být vůbec zdravé. Tyto návyky zahrnují mnoho běžných automatismů, jako například pojídání různých pochutin u televize, kupování si popcornu do kina (hrozný a navíc teprve nedávno importovaný zlozvyk z USA. Málokdo ví, že 10 deka popcornu můžeobsahovat podle způsobu přípravy až 2000 kJ!). Mezi tyto nezdravé návyky patří i vysoká spotřeba alkoholu, např. pravidelná konzumace 0,5 l vína večer po práci kvůli relaxaci a s falešným vědomím, že přece ¨děláme něco pro svoje zdraví¨ (takových lidí je v České republice opravdu hodně) opravdu není zdraví prospěšná. Mezi další nezdravé ¨automatismy¨ patří jíst, dokud není prázdný talíř, bez ohledu na to, jestli ještě máme hlad. Často stačí jíst pomaleji a hodně pít a člověk nakonec zjistí, že už víc opravdu nepotřebuje. Člověk by měl více naslouchat svému tělu, které se mu za to odvděčí dobrým pocitem ze sebe samého. Problém je, že tyto návyky se často zakládají v raném dětství, kdy jsou děti nuceny rodiči (nebo babičkami) dojídat jídlo do posledního sousta a ještě jsou pobízeny k přidávání, ¨aby byly zdravé¨.
Ohromnou roli v tomto ohledu hraje výchova, kdy rodiče mají mnoho možností, jak ovlivnit stravovací návyky svých dětí. Je dokázáno, že preference k jednotlivým jídlům a potravinám se utváří velmi brzy v dětství, a děti velmi nerady poté přijímají nová jídla za své. Dokonce pro tento jev byl navržen termín ¨potravinová neofóbie¨, tedy strach z nových jídel a potravin. Tento jev u dětí je přitom typický pro příjem ovoce a zeleniny. Tento odpor, či spíše nedůvěru lze překonat pomocí mnohých technik. Ví se například, že děti jedí nejvíce ty potraviny, které jsou doma nejvíce a nejčastěji k dispozici. Důležité je, aby byly samozřejmé k dispozici na přístupném místě a ve správné formě (například nakrájená jablka na talíři na jídelním stole, a nikoli v lísce ve sklepě). Dále je známo, že děti často kopírují preference svých rodičů. Jinými slovy, jedí-li rodiče nezdravě, jedí takto i jejich děti a tyto návyky se zakořeňují.
V tomto ohledu je vhodné také zmínit, jakým způsobem by měli rodiče vést ke zdravému způsobu stravování. Existují v zásadě tři rodičovské přístupy: autoritářský, permisivní a autoritativní. Rodiče s autoritářským přístupem striktně zakazují některá jídla a potraviny (například sladkosti) a naopak striktně přikazují jíst jiné potraviny (například ovoce nebo zeleninu). Permisivní přístup nechává dětem na vybranou, aby jedly, co chtějí v množství, které samy uznají za vhodné. Třetí, autoritativní přístup je kompromisem mezi oběmi výše popsanými přístupy. V podstatě spočívá v tom, že rodiče nabídnou výběr z povolených potravin a jídel a dítě si vybírá z této škály.
A jak se tyto přístupy odrážejí na výživě dětí?
První autoritářský přístup je obecně spjat s nízkým příjmem ovoce a zeleniny (těžko říci proč, tito rodiče zřejmě nemají rádi ovoce a zeleninu). Striktní zákazy sladkostí vyvolávají u těchto dětí většinou opačný extrém, tedy touhu po zakázaném, která se většinou fixuje, a v dospělosti tyto děti mají tendenci jíst nezdravé potraviny v mnohem větší míře. Dále povinnost dojídat vše na talíři vede k potlačování fyziologických impulsů ze zažívacího traktu, neboť děti jsou nuceny jíst, i když už jsou syté.
Na druhou stranu druhý, permisivní přístup rodičů je spojen s nízkým příjmem mléka a mléčných výrobků, stejně tak jako ovoce, zeleniny a cereálií. Naopak tyto děti mají mnohem vyšší příjem tuků a jednoduchých cukrů. Třetí, autoritativní přístup vyznívá logicky nejlépe, tyto děti mají nejnižší příjem nezdravých potravin a většinou mají i pozitivní přístup ke konzumaci ovoce, zeleniny, mléka a mléčných produktů.
