Jak již bylo uvedeno v úvodním článku o polynenasycených mastných kyselinách (PUFA, z anglického polyunsaturated fatty acids) jsou zdrojem dvou nejvýznamnějších těchto kyselin (tzv. n-3 PUFA), tedy kyseliny eicosapentaenové (EPA) a docosahexaenové (DHA) ryby. Málo se ovšem ví, že co do obsahu polynenenasycených mastných kyselin není ryba jako ryba. Obsah PUFA se liší druh od druhu, podle toho, jak je ryba tučná, podle hloubky, ale také podle geografického místa, kde ryba žije. Je například známo, že stejná ryba žijící v Pacifiku má jiný obsah polynenasycených mastných kyselin ve srovnání s rybami žijícími v Atlantickém oceánu. Nejvíce polynenasycených mastných kyselin obsahují ryby žijící ve studených vodách (nemusí to být jen v severních zeměpisných šířkách, ale také ve větších hloubkách, kde je voda studenější), jako jsou makrely, lososi a tuňáci. Je také známo, že ryby pěstované na rybích farmách mají obsah polynenasycených mastných kyselin závislý na směsích, kterými jsou krmeny. Proč ryby vlastně obsahují tolik těchto zdravých tuků? Ryby podobně jako člověk si nedokáží vytvářet polynenasycené mastné kyseliny. Jejich zdrojem je pro ryby fytoplankton a zooplankton (že by inspirace i pro nás) a to je také důvod, proč se tolik liší obsah PUFA v rybách lovených na volném moři ve srovnání s rybami pěstovanými v rybích farmách. Toto se ukazuje jako velký problém, neboť světová moře jsou drancována masivními výlovy ryb a navzdory proklamovaným omezením v lovu ryb (o této problematice v některém z příštích článků). Proto se dnes doporučuje krmit ryby rybím masem a rybím olejem, což vede k produkci kvalitního rybího masa s vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin. Nás by však mělo především zajímat, že v našem jídelníčku by ryba měl být alespoň dvakrát do týdne.
