Je obecně uznáváno, že pravidelné sportovní aktivity, pokud jsou přiměřené svojí délkou a intenzitou, jsou pro zdraví běžné populace velmi prospěšné. Současně se však druhým dechem často dodává, že extrémní zátěž, kterou představují běžecké a cyklistické maratóny stejně tak jako dálkové lyžařské běhy, již může být zatížena značnými zdravotními riziky. Není však shoda na tom, co je skutečně extrémní zátěž – ta totiž velice záleží na trénovanosti a dalších individuálních dispozicích. V této souvislosti je velice zajímavé podívat se na epidemiologické průzkumy týkající se souvislostí mezi riziky úmrtí při vlastních závodech, celkovým zdravím i průměrnou délkou života účastníků běžeckých, cyklistických a lyžařských maratonských závodů, a to jak profesionálních, tak i výkonnostních a turistických závodníků.
Maratonci žijí déle
Chytlavý titulek, ale je skutečně pravdivý. Studie z Finska prokázaly, že běžečtí i lyžařští maratonci opravdu žijí déle, a to samé platí i pro cyklisty. Ve francouzské studii účastníků Tour de France z let 1930 až 1964 byl průměrný věk bývalých profesionálních cyklistů o 17% delší. Podobně vyzněla i známá švédská studie z roku 2003 hodnotila celkovou úmrtnost účastníků Vasova běhu. Na rozsáhlém vzorku téměř 75000 (tentokrát převážně neelitních) sportovců byla zjištěna poloviční mortalita v porovnání s běžnou švédskou populací. Je zajímavé, že významně nižší úmrtnost byla pozorována nejen na nemoci srdce a cév, ale i na nádorová onemocnění. Tyto ochranné účinky nebyly závislé na výkonnosti sportovců a výsledný čas v cíli závodu nebyl příliš důležitý. Nejvíce byl tento účinek vyjádřen u starších závodníků, a tato ochrana přetrvávala alespoň 10 let (skutečně je tedy nejvyšší čas pro mnohé z nás začít shánět číslo na Vasův běh…). Je také jistě zajímavé, že i lyžaři turisté, kteří absolvují Vasův běh za 10-12 hodin mají o zhruba 10 ml/min/kg vyšší maximální aerobní kapacitu, než má fyzicky neaktivní populace (45 vs. 35 ml.min-1.kg-1), a to je také nejpravděpodobnějším důvodem velmi nízké mortality takto sportujících lidí. Výsledky této studie byly potvrzeny v roce 2018, tentokrát na více než 200000 účastníků Vasova běhu, kteří měli prakticky totožně jako ve starší studii dvakrát nižší úmrtnost ve srovnání s běžnou populací. A asi nepříliš překvapivé bylo zjištění, že čím rychlejší čas závodníci měli, tím nižší byla jejich úmrtnost.
Úmrtí při Vasově běhu
Nicméně není vlastní 90-kilometrový Vasův běh přece jen pro mnohé závodníky příliš velké sousto a není zatížen neúměrnými zdravotními riziky? Tomuto tématu se detailně věnovali švédští lékaři, kteří provedli analýzu všech úmrtí během slavného Vasova běhu v průběhu let 1970-2005.
V průběhu výše uvedeného rozmezí 35 let bylo zaznamenáno celkem 13 úmrtí, ačkoli dle statického předpokladu se dala očekávat maximálně 2 úmrtí závodníků. Analýza příčin úmrtí odhalila 9 případů ischemické choroby srdeční (jeden z těchto případů byl 30-tiletý muž, nekuřák, sportující pravidelně 5x týdně, do té doby zcela zdravý, který zemřel na 70. kilometru na akutní infarkt myokardu), 2 případy tzv. hypertrofické kardiomyopatie (jeden z mužů absolvoval před závodem zátěžové EKG s normálním nálezem), 1 případ myokarditidy (zánět srdečního svalu, zřejmě v souvislosti s nachlazením těsně před závodem) a 1 případ mozkové mrtvice. Všichni zemřelí byli muži ve věku 51-70 let. Pět závodníků (téměř 40%) zemřelo hned po startu.
Podobně nepřívětivé výsledky byly zaznamenány i u účastníků lyžařských maratonů ve Finsku, kde měli tito sportovci 5x vyšší riziko náhlého srdečního úmrtí ve srovnání s běžnou nesportující finskou populací. Z epidemiologických prací na maratonských běžcích provedených v USA a Švýcarsku vyplývá, že riziko náhlého úmrtí je u vytrvalostních běžců zvýšeno dokonce až 50x. Je zajímavé, že toto riziko se velmi snižuje u jedinců pravidelně sportujících.
Další argumenty proč raději běhat na lyžích než nesportovat
Ačkoli výše uvedené údaje by mohly mnohé odradit od dálkových lyžařských běhů, je nutné poukázat na jiná významná data poukazující na ochranný vliv těchto sportovních aktivit – není to je v úvodu zmiňovaný vliv na prodloužení průměrného věku. V jiné švédské studii z roku 2016 na více než 204000 účastnících Vasova běhu bylo prokázáno, že pokud tito sportovci prodělali v pozdějším období infarkt myokardu (je třeba si uvědomit, že polovina populace v západních zemích stále umírá na nemoci srdce a cév), byla jejich prognóza (riziko druhého infarktu a úmrtnost na prodělaný infarkt) podstatně nižší, než u běžné švédské populace. Podobné výsledky publikovali stejní autoři o rok dříve i pro riziko mozkové mrtvice – toto riziko bylo opět nižší u lyžařů-běžců. Je ovšem zajímavé, že lyžaři běžci měli vyšší výskyt fibrilace síní (jeden z typů relativně nebezpečné srdeční arytmie), podobně jak bylo zaznamenáno i u jiných vytrvalostních sportů a současně i ve shodě se současnými názory, že u stárnoucích a méně výkonných a trénovaných sportovců dochází k vyčerpání kapacity srdečních síní vedoucí k potenciálním rizikům vzniku srdečních příhod.
Co říci závěrem?
Dálkové lyžařské běhy jsou jistě skvělou sportovní aktivitou pro širokou populaci, s nepochybnými zdravotními benefity – k tomu, aby člověk takový maraton ujel, musí přece jen trénovat. Je třeba mít však na paměti i určitá zdravotní rizika a tomu přizpůsobit i celou přípravu – vhodná jsou funkční zátěžová vyšetření, obzvláště od 35. roku věku (jakkoli máme problémy s kapacitou pro provádění těchto vyšetření), pravidelné lékařské prohlídky, kontroly krevního tlaku, nezávodit s infekčními onemocněními (riziko myokarditidy i přetížení oběhového systému, a samozřejmě důkladný a systematický tréninkJ.
