Něco z historie dopingu
Slovo doping pochází z jihoafrického dialektu, kterým byl popisován stimulační nápoj (holandsky dop) požívaný válečníky Zulu při náboženských slavnostech. Původně slovo doping bylo používáno jen pro zakázané prostředky používané ke zlepšení výkonnosti koní při dostizích. Ovšem již staří Řekové používali různé byliny, halucinogenní houby nebo dokonce varlata psů ke zvýšení fyzické výkonnosti. V 19. století byl ¨objeven¨ stimulační nápoj připravovaný z listů koky a vína a již v tomto století nebylo u maratónců neobvyklé zvyšovat jejich výkonnost alkoholem nebo strychninem. Typickým příkladem je olympijský vítěz maratónu z roku 1904 Tom Hicks, který užíval strychnin (injekčně během závodu!!!) spolu s brandy a syrovými vejci během olympijského maratónu (mimochodem krátce po závodu zkolaboval a byl resuscitován).
Toto je nicméně dávná historie, v současnosti čelí boj proti dopingu mnohem větším výzvám. Jak je obecně známo, antidopingové kontroly stále pokulhávají za vývojem dopingových látek.
Platí to nejen pro známou aféru s anabolikem známým pod názvem THG (což je zkratka pro tetrahydrogestrinon) kalifornské společnosti BALCO, ale koneckonců i pro steroidní anabolika (mužské pohlavní hormony či jejich syntetické deriváty, které vedou obecně ke zvýšení tvorby bílkovin). Přesné analytické testy na zjišťování přítomnosti anabolik byly zavedeny až v roce 1974 a anabolika se dostala na Dopingovou listinu až v roce 1976 – do té doby se rozdalo spousty medailí zcela beztrestně dopujícím atletům a dalším sportovcům. Antidopingovou kontrolu ztěžuje státem podporovaný doping, jehož jsme byli svědky před rozpadem bloku komunistických zemí (typicky ve východním Německu, které v 90. letech minulého století čelilo mnoha žalobám bývalých sportovců za zničení zdraví), a který lze v současnosti pozorovat například v Číně.
Kontroly jsou přesnější
Přestože jsou antidopingová opatření vždy o krok pozadu, vývoj v odhalování zakázaných látek udělal neskutečný pokrok. Typicky to lze ukázat na příkladu testování testosteronu (hlavní mužský pohlavní hormon výrazně zvyšující syntézu bílkovin) v moči. Farmaceutické firmy vyrábějí syntetický testosteron ze sladkých brambor, které obsahují ve větší míře prekursory (výchozí látky) pro testosteron (například dehydroepiandrosteron, DHEA), které jsou poté chemicky upraveny na testosteron. Protože však rostlinný testosteron má jiný poměr izotopů uhlíku než lidský testosteron, využívá se této odchylky pro průkaz dopingu touto látkou. Tato metoda byla zavedena až v roce 1999 a hned zanedlouho byli díky této technice usvědčeni dva špičkoví sportovci, americký sprinter a olympijský vítěz z roku 2004 v Aténách Justin Gatlin, a dále vítěz Tour de France v roce 2006 Floyd Landis.
Nové látky na obzoru
Situace je o to komplikovanější, že moderní věda prodělává v současnosti ohromný rozmach. Již dnes se hovoří o zcela reálném nebezpečí supermoderních dopingových látek, které se zřejmě začnou záhy zneužívat. Jedná se například o látky, které se selektivně váží na androgenní receptory (receptory jsou buněčné struktury nejčastěji bílkovinné povahy, na které se specificky váží některé látky, jako jsou například hormony. Androgenní receptory jsou receptory pro mužský pohlavní hormon testosteron), ale nejsou svojí povahou steroidními hormony. Hovoří se i o tzv. selektivních modulátorech (látkách ovlivňujících funkci těchto receptorů) androgenních receptorů známých pod zkratkou SARM z anglického Selective Androgen Receptor Modulators). Již dnes se lze údajně na některých webových stránkách pro kulturisty setkat s popisem struktur těchto látek (což je první krok pro jejich komerční zneužití).
Myostatin pro růst svalů
Dalším příkladem může být výzkum bílkoviny myostatinu. Myostatin je bílkovina tělu vlastní, která je zodpovědná za fyziologické snižování nárůstu svalové hmoty. V Belgii existují speciálně vyšlechtěné krávy (nazývají se anglicky Belgian blues), které mají deficienci tohoto proteinu (myostatin jim prostě chybí), což vede u těchto zvířat k enormnímu nárůstu svalové hmoty. V současnosti se intenzivně bádá na vývoji látek, které by blokovaly účinky myostatinu a lze očekávat zneužívání těchto látek i ve sportu.
Nové formy krevního dopingu
Poznatků současné lékařské vědy lze využít opravdu na mnoha úrovních. Uvažuje se i o podávání jiných látek stimulujících erytropoézu (tvorbu červených krvinek), než je erytropoetin, jako například tzv. aktivátorů receptoru pro erytropoézu (látek aktivujících receptory pro krvetvorbu), nebo alosterických modulátorů hemoglobinu (látek měnících strukturu hemoglobinu) či regulátorů genové exprese (látek ovlivňujících funkci genů). Zní to jako science fiction, ale všechny tyto a mnohé jiné přístupy jsou v hledáčku sportovců nebo lidí snažících se zvýšit výkonnost svých svěřenců.
Genový doping
Posledním příkladem, který je vhodné zmínit, je genový doping. Velké obavy ze zneužití genové léčby, které panovaly ještě pžed několika lety, se ztím naštěstí nenaplňují, přesto je tento přístup velmi znepokojující.
Dále je třeba podotnout, že údajně existují i ilegální laboratoře, které využívají obrovských databází látek vyvinutých farmaceutickými společnostmi již třeba před mnoha desetiletími, které se z nějakého důvodu nedostaly na trh (takových látek je ohromné množství, tvrdí se, že za jednou účinnou terapeutickou látkou, která se začne používat v klinické medicíně stojí tisíce až desetitisíce látek, které neprojdou sítem přísných testů).
