Anabolický efekt testosteronu je nepochybný. Ačkoli neexistuje mnoho kontrolovaných studií, protože je eticky velmi obtížné takové studie provádět, některá data skutečně máme k dispozici.
V roce 1996 bylo například publikováno, že pouhých 10 týdnů aplikace injekčního testosteronu vedlo u kulturistů k přírůstku svalové hmoty o 6 kg a ke zvýšení maximálky v benčpresu v průměru o více než 20 kg. Při takové akceleraci svalové síly se nelze divit, že mnozí sportovci neodolají podobnému lákadlu…
Ženy jsou na tom lépe
Je přitom známo, že ženy profitují (ve smyslu zvyšování výkonnosti) z užívání anabolik ještě více než muži. Opět známé jsou případy východoněmeckých olympijských vítězek v plavání ze 70. let minulého století (také viz článek Olympijský zázrak z NDR), které byly v letech 90. následovány plavkyněmi čínskými. Jak bylo prokázáno v letech 1993-94, 11 čínských hvězd včetně 7 žen užívalo dihydrotestosteron.
Anabolika perorální
Steroidní anabolika jsou k dispozici ve dvou lékových formách, ve formě perorální a ve formě injekční. Anabolika perorální se velmi dobře vstřebávají ze zažívacího traktu, ale dostávají se obtížně do systémové cirkulace, protože jsou velmi rychle zpracovávána játry (většina krve transportující vstřebané látky ze zažívacího traktu je metabolizována v játrech) a odstraňována ve formě neúčinných metabolitů. Toto je také důvod, proč jsou tyto formy tolik toxické pro játra.
Injekční preparáty
Na druhou stranu injekční preparáty anabolik zatěžují játra podstatně méně, mají delší poločas (jsou však proto také lépe detekovatelné antidopingovými testy, obecně aspoň měsíc po vysazení, na rozdíl od poloviční doby u anabolik perorálních) a jsou zároveň i méně účinné. Existuje i třetí možnost, a to je dávkování anabolik v náplasťových lékových formách, z kterých se tyto hormony pozvolna uvolňují. V roce 1996 proběhly zvěsti, že některé olympioničky tyto anabolické náplasti užívali, a přestože nejsou zdaleka tak účinné jako první dva způsoby podání (zároveň jsou však i obtížně prokazatelné), mají údajně výrazně stimulační vliv na sílu i rychlost.
Testosteron
Ačkoli se uvádí, že přirozený mužský pohlavní hormon testosteron není pro své androgenní vlastnosti příliš vhodným anabolikem, existují sportovci, kteří testosteron zcela jistě užívají. Velkou ¨výhodou¨ pro dopující sportovce, že se dá syntetický testosteron od testosteronu tělu vlastnímu jen velmi těžko odlišit. V současnosti se používá k testování poměru testosteronu a jeho metabolitu epitestosteronu, který je normálně okolo hodnoty 1. Velmi vzácně se tento poměr dostává nad hodnotu 6, což je také hodnota, od které se počítá pozitivní test na testosteron. Takže údajně se nyní dopuje tak, aby tento poměr nepřesáhl 6 – podávají se pouze malá množství testosteronu, nebo se k němu přidává epitestosteron, aby poměr zůstal zachován. Věc se navíc ještě komplikuje faktem, že zhruba každý muž ze 2000 má genetický defekt znemožňující konverzi testosteronu na epistestosteron, z čehož vyplývá, že takový sportovec musí být pak nutně falešně pozitivně testován na testosteron.
Navazující článek: Dávkování anabolik
