Vegetariánství, veganství.
Výživové směry, které vylučují příjem masa – a vzbuzují mnoho otázek… Většina lidí míní, že jsou zdravé, někteří je považují za potenciálně pro zdraví nebezpečné, vzhledem k možným deficitům složek potravy, které nacházíme převážně v potravinách a jídlech živočišného původu. Obecnou zásadou zdravého jídelníčku je pestrost (a současně střídmost…). Pokud záměrně vyloučíme skupinu potravin ze svého jídelníčku, musíme vědět, jak chybějící nutrienty nahradit. Toto se většinou u nás neděje. Lidé držící (většinou z jiných než zdravotních důvodů) bezlepkovou dietu, bezmléčnou dietu či jakoukoli jinou dietu (vegetariány nevyjímaje) často nevědí, čím musí svůj jídelníček obohatit, aby k těmto deficiencím nedocházelo.
Jaký je vlastně rozdíl mezi vegetariánstvím a veganstvím?
Jsou tyto směry skutečně zdravé?
Mohou tyto výživové směry vyznávat i vrcholoví sportovci, aniž by to negativně ovlivňovalo jejich výkonnost?
Jaké jsou jejich benefity?
Na co si naopak musí dát pozor?
To jsou všechno otázky, jejichž odpovědi je dobré znát, než začne o podobném výživovém směru vůbec uvažovat.
Podívejme se nejprve na základní pojmy a definice:
Vegetariánství je způsob stravování, kdy se z člověk vzdává konzumace masa a masných výrobků. Podle posledního průzkumu z března letošního roku se k vegetariánství hlásí 3% české populace (v Evropě jsou to proceta čtyři). Vegetariánství má celou paletu odnoží, synonymem pro něj je tzv. laktoovo-vegetariánství, které toleruje konzumaci vajec (ovo), mléka a mléčných výrobků (lakto). Existují ještě semi-výživové směry jako pesco-vegetariánství (také nazývané pescatariánství, konzumace ryb a mořských plodů, v České republice 1%, v Evropě 2%), pollo-vegetariánství (vynechání červeného masa), speciální formou využívající některé prvky vegetariánství, je pak flexitariánství cíleně omezující konzumaci masa (v České republice 4% populace, v Evropě celých 13%).
Vitariánství (známé také jako syrová nebo živá strava) se zaměřuje na nezpracovanou rostlinnou stravu, případně tu, která neprošla teplotou vyšší než 42°C (některé zdroje uvádí 45°C). Jedná se především o ovoce, zeleninu, ořechy a semena. Je zajímavé, že konzumaci syrové rostlinné stravy naopak zapovídají přístupy tradiční čínské medicíny obecně považované za zdravé – i to poukazuje na složitost a komplexnost celé problematiky.
Fruitariánství se pak omezuje pouze na plody, které lze oddělit bez poškození rostliny.
Makrobiotika staví především na celozrnných obilovinách, zelenině (hlavně tepelně upravené a kvašené) a luštěninách. Zdůrazňuje lokální zdroje, v přímořských oblastech to mohou být i ryby a mořské plody, ale makrobiotický jídelníček se může obejít zcela bez živočišných produktů. Tím už je pak totožný s veganstvím.
Veganství je však více než stravovacím přístupem rovnou stylem životním. Vegané a veganky se nejen vzdávají všech živočišných produktů a aditiv živočišného původu, ale vyhýbají se také kosmetice a drogerii testované na zvířatech, výrobkům z kůže, peří, vlny nebo hedvábí. A jaké jsou důvody se takto omezovat? Důvody být zdravotní, náboženské, ekologické, etické, často jde o kombinace několika dohromady. K veganství se v České republice hlásí zhruba 1% populace, zhruba dvakrát méně než v Evropě.
Zatímco v očích běžného konzumenta při vynechání masa ještě mnohé k jídlu zbývá, po odečtení vajec, mléka a mléčných produktů zůstává povážlivě málo. To je také jeden z hlavních důvodů, které odrazují vrcholové sportovce od vegetariánství či dokonce veganství (většinou považované za špatně slučitelné s vrcholovým sportem).
Je tomu ale tak skutečně?
Veganský i vitariánský jídelníček totiž může být velice pestrý a bohatý. Než rozebereme možnou skladbu těchto jídelníčků, stojí za to se podívat právě na veganské vrcholové sportovce, jejichž výčet je překvapivě vysoký a zahrnují i sportovce, kde objem svalové hmoty (největší obava sportovců zvažujících vegetariánství) hraje klíčovou roli.
Příští článek: Vegetariánství, veganství a vrcholový sport – na co si dát pozor?
