Ketogenní diety, keto diety nebo také diety s velmi nízkým příjmem sacharidů či vysokotukové diety, jsou známy již od 20. let minulého století, kdy byly navrženy jako režimové opatření pro pediatrické pacienty s epilepsií. Ketogenní diety byly znovu objeveny v 90. letech minulého století pro tyto dětské pacienty rezistentní na běžnou antikonvulzivní farmakoterapii. Tyto diety byly a jsou stále populární i v běžné populaci a jsou dodržovány s cílem shodit nadbytečné kilogramy.
Jak ketogenní diety vlastně fungují?
Pokud dojde k drastickému omezení sacharidů v potravě, omezí se přísun substrátů z glykolýzy pro Krebsův cyklus, stejně tak jako množství glukózy pro mozkovou činnost. Za těchto okolností se jako alternativní zdroj začne využívat lipolýza, tedy zásoby energie uložené v tukové tkáni či v tucích v potravě. Finálním produktem beta-oxidace mastných kyselin je acetyl-CoA, který vstupuje do Krebsova cyklu, ale z kterého se při jeho nadbytku tvoří i ketolátky (kyselina acetoctová, aceton a kyselina beta-hydroxymáselná). Ketolátky jsou za těchto okolností významným zdrojem energie pro kosterní svaly, myokard a mozek (takto se také vysvětluje jejich účinek v léčbě neurologických onemocnění).
Existuje několik vysvětlení, proč by ketogenní diety měly být účinné u obézních jedinců. Je to zvýšená lipolýza, zvýšené energetické nároky na tvorbu glukózy, která se musí tvořit procesem glukoneogeneze z glukogenních aminokyselin a z glycerolu, ale i potlačení chuti k jídlu ketolátkami i bílkovinami.
Alespoň na základě experimentální dat jsou ketogenní diety velmi lákavým režimovým opatřením, neboť ovlivňují řadu metabolických procesů s (teoretickými) klinickými konsekvencemi. Ketogenní diety vedou k aktivaci AMP kinázy a inhibici signalizační dráhy mTOR/AKT, změnám v produkci růstového faktoru IGF-1, ale i ke zvýšení biogeneze mitochondrií či histonových deacetyláz. Všechny tyto faktory by se mohly spolupodílet na uvažovaných protektivních účincích ketogenních diet na nádorový růst, kardiovaskulární a metabolické choroby, či dokonce dlouhověkost.
V jakých indikacích by ketogenní diety měly pomáhat?
Je to již zmíněná dětská epilepsie, obezita, kardiovaskulární nemoci i diabetes 2. typu s inzulinovou rezistencí a metabolickým syndromem. Jejich efekt se však zkoumá i v jiných indikacích, ať už se jedná o další neurologická onemocnění (migrény, Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, poruchy spánku, amyotrofická laterální skleróza či autismus), ale třeba i syndrom polycystických ovarií (za zmínku v této souvislosti stojí dobře známý vztah mezi polycystickými ovarii a inzulinovou rezistencí a metabolickým syndromem) nebo nádorová onemocnění (opět patrně ovlivněním metabolismu inzulinu).
Ketogenní diety nejsou zřejmě zcela bez zdravotních rizik, velice se diskutuje efekt na metabolismus krevních lipidů, potenciální zhoršení ledvinných funkcí, krevní tlak či metabolismus kostní tkáně. Tyto otázky však stále nejsou považovány za vyřešené.
Nízko-sacharidová dieta je populární i ve vrcholovém sportu.
Odmyslíme-li klasickou ketogenní dietu, která ač velmi populární v některých sportech, není doporučována předními odborníky na sportovní výživu, mají některé dílčí principy ketogenní diety pravděpodobně své opodstatnění. Jedná se zejména o tzv. periodizovanou nutrici či nutriční trénink, jejichž principem je v určitých fázích tréninkového procesu snížit zásoby sacharidů jakožto hlavního zdroje energie pro svalovou práci tak, aby byla svalová tkáň nucena se adaptovat na nepříznivé podmínky a svalová práce byla efektivnější. Podle zatím nemnoha kontrolovaných studií se jeví tento přístup jako efektivní a je pravděpodobné, že ještě nabyde ve sportovní výživě na významu. Za zmínku jistě stojí i pokusy suplementovat organismus ketolátkami za účelem zvýšení energetických zdrojů pro sportovní výkon.
Na základě výše uvedených dat je zřejmé, že ketogenní diety nepochybně skýtají určitý terapeutický potenciál. Problémem může být jejich dlouhodobá udržitelnost, vyřešena nejsou ani potenciální zdravotní rizika. Budoucnost a další klinické zkušenosti teprve ukáží opodstatněnost jejich používání v jednotlivých indikacích.
Literatura:
1) Paoli A. Ketogenic diet for obesity: Friend or foe? Int J Environ Res Public Health 2014;11:2092-2107.
2) Paoli A. et al. Beyond weight loss: a review of the therapeutic uses of very-low-carbohydrate (ketogenic) diets. Eur J Clin Nutr 2013;67:789-796.
3) Paoli A. et al. Ketosis, ketogenic diet and food intake control: a complex relationship. Front Psychol 2015;6:1-9.
4) Jeukendrup AE. Periodized Nutrition for Athletes. Sports Med 2017;47:51-63.
