Každým rokem se objevují nové a nové zaručené diety a jen málokdo se v nich skutečně orientuje. S dietou s omezením FODMAP je to však trochu jinak.
O jakou dietu se vlastně jedná?
Vlastní název je akronymem z anglického Fermantable Oligosacharides, Disacharides, Monosacharides and Polyols. Byla navržena v roce 2004 australskými lékaři jako dietní přístup pro nemocné se syndromem dráždivého tračníku a ve skutečnosti se pokouší racionalizovat dlouhá léta známou skutečnost, že tito nemocní obtížně tolerují nadýmavá jídla a potraviny.
Pokud vezmeme v úvahu jednotlivé faktory způsobující potenciální problémy, je její historie samozřejmě delší. Laktózová intolerance byla popsána již v roce 1959, a dieta s omezením laktózy je dodnes doporučována pacientům s dráždivým tračníkem.
Porucha vstřebávání fruktózy byla popsána v roce 1983 a intolerance fruktooligosacharidů a galaktosacharidů byla popsána na konci 90. let. Stejně tak již po mnoho desetiletí jsou známy zažívací obtíže některých jedinců po požití sladidel manitolu nebo xylitolu. Toto všechno byly důvody, proč byla v roce 2004 formulována hypotéza, že za zažívacími obtížemi značného počtu pacientů se syndromem dráždivého tračníku jsou právě intolerance na tyto látky.
Nejsou to však jen tito pacienti, low-FODMAP dieta je doporučována i nemocným s idiopatickými střevními záněty (zejména Crohnovou nemocí), ale i pacientům s divertikulitidou, nebo jedincům s tzv. glutenovou nebo histaminovou hypersenzitivitou. Tato dieta získává na stále větší popularitě i mezi běžnou populací – analogicky k bezlepkové dietě, kterou dnes dodržuje 10x více lidí, než kolik jí skutečně potřebuje. V Austrálii, kde se low-FODMAP dieta zrodila, dnes již restaurace běžně nabízejí na svých jídelních lístcích ¨low-FODMAP¨ jídla.
Jaké jsou benefity a jaká jsou potenciální rizika low-FODMAP diety?
Nemocní se syndromem dráždivého tračníku z této diety skutečně profitují. Není to úplně překvapivé, uvědomíme-li si, že 2/3 nemocných s tímto syndromem má problémy v souvislosti s jídlem.
Uvádí, že na této dietě nastává zlepšení symptomů až u 50-75% nemocných s dráždivým tračníkem a s pozitivním výsledkem dopadly prakticky všechny dosud provedené studie. Je nicméně třeba podotknout že dieta s omezením FODMAP se nezdá být lepší než standardně doporučované postupy, jako jsou například doporučení British National Institute for Health and Care Execellence (NICE).
Low-FODMAP dieta má však svá rizika, která jsou vzhledem k rozsahu restrikce samozřejmě ještě vyšší než u bezlepkové diety. Tato rizika se týkají přirozeně potenciálních deficiencí nutrientů, ale jsou také důvodem nízké adherence k této dietě (jinými slovy, nedá se snadno držet dlouhodobě) – 18 měsíců byla schopna ¨vydržet¨ na této dietě pouze 1/3 pacientů s idiopatickými střevními záněty anebo syndromem dráždivého tračníku.
Vzhledem k tomu, že tato dieta zakazuje či významně omezuje konzumaci pšenice, ječmene i žita, mléka a mléčných výrobků, spolu řadou druhů ovoce (jablka, meruňky, hrušky, třešně, lesní ovoce, broskve, švestky, meloun…) a zeleniny (luštěniny, sója, cibule, květák, pórek, česnek…), je tato dieta zatížena rizikem nízkého příjmu vlákniny, vápníku, železa, zinku, vitaminů B a D, ale i přirozených antioxidantů.
Dalším potenciálním problémem je negativní působení na složení střevního mikrobiomu, neboť mono- a oligosacharidy v dietě jsou významným zdrojem energie pro střevní baktérie. Zatím není jasné, jak moc závažné bude mít FODMAP dieta dlouhodobé dopady na zdraví člověka, obavy však již byly jasně formulovány.
Existují proto dnes již méně restriktivní přístupy k této dietě, jejichž účinnost však nebyla dosud přesvědčivě prokázána. Je nicméně zřejmé, že tato dieta, ač účinná u mnohých pacientů se zažívacími obtížemi, není vhodná pro běžnou populaci. Dokonce i ti, kterým pomáhá, by si měli být vědomi potenciálních rizik a aktivně jim předcházet.
