Tuto otázku si klade celá řada vědců a ještě více lidí trpících nadváhou. Ti druzí právě tímto argumentem ospravedlňují, že se nemohou zbavit nadbytečných kilogramů, ačkoli ¨dělají, co mohou¨.
Pravda je trochu jiná
Ačkoli existuje celá řada genů, jejichž varianty vedou k vyššímu riziku obezity, prakticky všichni odborníci jsou zajedno, že za obezitu v současném měřítku může zevní prostředí – tedy vysoký příjem kalorií spolu s nízkým výdejem energie. Geny se údajně spolupodílejí na epidemickém rozmachu obezity jen asi z jednoho procenta. Důvodů pro tato stanoviska je několik, zejména pak, že počet obézních lidí vzrostl dramaticky za méně než jednu generaci.
Za takto krátkou dobu by nemohlo dojít k tak masivní manifestaci obezity, pokud by byla způsobena jasným genetickým podkladem,výskyt obezity roste v geneticky stabilních populacích, kde nedochází k rozmělňování původního genetického fondu,nárůst obezity souvisí významně se socio-ekonomickým stavem populace, chudší lidé jsou zvýšeně ohroženi rozvojem nadváhy.
Příklady u indiánů
Typickým příkladem vztahu vlastní genetické výbavy a faktorů zevního prostředí pro riziko rozvoje obezity jsou některé severoamerické indiánské kmeny. Pokud žili tito Indiáni svým způsobem života s vyváženou stravou a vysokým výdeje energie, byla zde obezita neznámá. Jakmile se však přizpůsobili západním stravovacím návykům a životnímu stylu, odmaskovala se jejich genetická výbava předurčující je k rozvoji obezity, metabolického syndromu a cukrovky. Někdy se hovoří o takzvaných úsporných genech (z anglického thrifty genes), které, jak se nyní ukazuje, měly pravděpodobně velký vliv na přežívání člověka za nepříznivých podmínek.
O co vlastně jde?
V obdobích nedostatku potravy a za nepříznivých klimatických podmínek, jako tomu bylo například v době ledové, kdy dlouhá období hladovění byla střídána krátkými periodami hojnosti jídla, došlo ke genetické selekci genů, které umožnily v maximální míře využít energii přijímanou v potravě. Ačkoli tato vlastnost je ideální pro výše popsané situace, jeví se v době hojnosti a blahobytu (což je doba dnešní, jakkoli o tom mnozí mohou polemizovat) tato genetická výbava jako zcela nevhodná, neboť vede k obezitě.
Geny hrají svou roli
Je ovšem také známo, že sklon k přibírání na váze má také své genetické opodstatnění. Asi všichni vědí, že ne každý, kdo se cpe a přejídá, musí nutně tloustnout (a my všichni ostatní se omlouváme, že patříme do té druhé skupiny, co se na jídlo jen podívají a hned ztloustnou). Něco na tomto faktu však zcela jistě je, neboť existují jednoznačné studie provedené na skupině jednovaječných dvojčat, kterým byla po dobu 100 dnů podávána kalorická strava s nadbytkem energie zhruba 3500 kcal/den (14 700 KJ). U všech jedinců došlo k přírůstku na váze, jednovaječná dvojčata přibírala zhruba stejným způsobem, ovšem mezi jednotlivými páry dvojčat existovaly veliké rozdíly – některé páry tloustly podstatně pomaleji než druzí.
Dále bylo prokázáno, že i distribuce tukové tkáně je do značné míry geneticky podmíněna. Například je odhadováno, že ukládání břišního tuku (podkožního i nitroútrobního) je ovlivňováno ze zhruba 30-50% genetickou výbavou každého jedince.
Co říci závěrem?
Vrozené dispozice k nadváze a obezitě hrají zajisté svou roli, nic to ale nemění na faktu, že hlavním faktorem je náš životní styl.
